Materiál

Sklovláknobeton

Sklobeton, též sklovláknobeton (anglicky glass fiber reinforced concrete, GFRC) je kompozitní materiál složený z portlandského cementu, skleněných vláken, anorganického plniva a dalších přísad dle požadovaných vlastností konečného materiálu.

U sklobetonů a sklovláknobetonů se používá, podle požadovaných výsledných vlastností materiálu, výztuž ve formě jednotlivých skleněných vláken, jejich svazků nebo jejich plošného uspořádání (mříže, síťky, rohože). Skleněná vlákna i jejich svazky jsou různé velikosti, tvaru, délky i průměru. Výsledná pevnost a další vlastnosti materiálu závisí na soudržnosti mezi svazky a cementovou matricí i na soudržnosti mezi jednotlivými vlákny svazku. Vlákna ve svazcích i celé svazky jsou opatřeny ochranným povlakem, aby se zajistila neporušenost jejich povrchů.

Užití

Sklobeton lze odlévat do forem a dosahovat tak téměř libovolných tvarů. Často se využívá schopnosti sklobetonu přenášet velká zatížení i v malých tloušťkách materiálu, obvykle 1–3 cm. Další důležitou vlastností sklobetonu je nízká tepelná roztažnost a vysoká odolnost proti tepelným rázům. Díky těmto vlastnostem je oblast použití sklobetonu velmi široká. Používá se na obkladové desky, kabelové žlaby s velkými požadavky na mechanickou pevnost a ohnivzdornost (zkratové proudy apod.), kryty kabelových žlabů, skříně, nádoby, chráničky, vložkování stávajících konstrukcí, ztracené bednění, ozdobné prvky budov, okenní orámování, atd. Všechny tyto výrobky jsou díky tenkým stěnám relativně lehké a snadno manipulovatelné.

zdroj: Wikipedie